Viděli jste film Teorie tygra? Já ne, ale prý je o tom, že my ženy chceme muže tygry, ze kterých pak díky „láskyplné péči“ děláme domácí králíky.
Nebudu zastírat, ale na příměru muži a králíci doopravdy něco je. Alespoň tedy, co se pojmenovávání týká. Ne nadarmo se u nás na vsi říká, že jakmile dáš králíkovi jméno, už ho nezabiješ. A úplně stejně to platí i s muži. Tedy ne, že by muži neměli jména. Ale kdejakých takových Janů, Honzů, Honzíčků a Jeníčků běhá po světě tolik, že je ani nespočítáte. Honzu snadno nahradíte Honzou číslo dva, tři, možná i čtyři nebo pět… dokonce i Petrem, Jakubem, Romanem, Davidem, Evženem nebo Leopoldem. Na jménu přeci až tolik nezáleží!
Ale jakmile dáš muži přezdívku, jsi v koncích. Teď zrovna nemyslím přezdívku typu „Ten trouba od vedle,“ ale něco úplně opačného. Přezdívku, která bude dokonale vystihovat výjimečnost „pana nového“ a už předem ho zbaví jakýchkoliv negativních vlastností či jiných nedostatků. Vždyť, kdo by pochyboval o „Panu Božském.“
Každopádně „Pan Božský“ může naivní stvoření ženského pohlaví snící o romantické svatbě a rozkošné rodince tak snadno a rychle zavést do pekla, že si ani nebude pamatovat cestu, natož aby si uvědomilo, kdy přesně se to stalo.
A co víc, až „Pan Božský“ zabouchne za sebou dveře a nechá tě ve spárech démonů, jen tak si jeho výstižné pojménování, stejně dokonalé jako on sám, nevymažeš z paměti, z té svojí ani z té telefonní.
Ve vztahu k mužům prostě platí úplně stejné pravidlo (a nikdo s tím nic nenadělá) jako ve vztahu ke králíkům, a to: NEPOJMENOVÁVAT! ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ!
„Pana Božského“ těžko zastoupí nějaký úplně „obyčejný“ Radim nebo Václav. A upřímně, náhradních polobohů a jim podobných existencí po světě zase až tolik neběhá a navíc jejich hledání bývá často velmi obtížné.
Prostě vztah s „pojmenovaným králíkem“ může být vždy dost o strach. Navíc když pojmenovaný králík zdrhne, je to ještě horší, než když ho z vlastní vůle zabiješ!!
Osobně se pravidlem „Za žádných okolností nepojmenovávat muže svými infantilními přídomky“ bezvýhradně řídím, a to téměř vždy. A ani vlastně nevím, proč mám v telefonu stále uložené číslo na „Pana Nebeského,“ nikdy nezapomenu poslat přání k svátku příjemci „Romísek Kulíšek“ a jsem nervózní jako malá holka, když jdu na večeři s „Magic J.“
