Dram ta dam, Dram ta dam,
pro ty, kdo uslyší, kapela tiše hraje tu do noci,
ZASTAV SE ČLOVĚČE! (vždyť) pod sochou cikánka zbloudilá spí
a trubadúr svou lásku k ní rcí:
Cikánko spanilá,
kdybys nebyla opilá,
chtěl bych ti do dlaně snést
všechnu tu záři vánočních měst
a do vlasů havraních vplést
třpyt všech dalekých hvězd.
Cikánko toulavá,
záda máš bolavá,
zůstaň tu na chvíli,
vzlétnem jak motýli,
chci být tím, kdo provází
tvůj krok ve hrách i v nesnázích.
Cikánko má,
kdybych jen mohl udělat jediný krok
a zajistit, abys viděla ohňostroj na Nový rok,
chtěl bych tvou dlaň v ledu a mrazu hřát,
zastavit života řád.
Dram ta dam, Dram ta dam,
kapela hraje do noci,
v zimě cikánka na věky spí,
trubadúr nad ní bdí.
