Dokonale modré moře, šplouchání vlnek a bosý nohy zabořený v písku v Saint-Tropez, skvělý plán na neodolatelné léto, aach, záviděla jsem sama sobě. Jenže kdo počítá, může se i přepočítat!
V životě totiž existují tragédie a neštěstí, o kterých sice slýcháme z televizních novin nebo od známých, ale automaticky předpokládáme, že věci jako poranění míchy, objevení schizofrenie v pozdějším dospělém věku, mrtvice (i přesto, že vám ještě nebylo ani 30), selhání ledvin, plicní embolie,… jsou tady hlavně pro ostatní, kteří žijí ve světě tak vzdáleném, že se snad nemůže jednat ani o naši planetu.
Jako bychom si ani neuvědomovali, že jsme to právě my, součást lidského mumraje na Zemi, o kom se mluví.
A zatímco v domněle poklidném světě na nás krásné tváře z reklamních letáků křičí, co všechno musíme bezpodmínečně za výhodné ceny pořídit, aby byl náš život báječný a ještě báječnější, kolo žití se neúprosně točí vlastní tempem a ani trochu nezáleží na tom, jestli jste dnes snědli správné množství cereálií, třídíte odpad, přispíváte na ohrožené velryby, máte optimálně rozložené finance, pravidelně obědváte s pražskou primátorkou a nebo jestli vám Miloš Zeman poslal novoročenku. Padni komu padni! Bez zásluh a triků!
Nikdy s určitostí nevíme, proč nás právě bolí hlava a nebo proč jsme jen příliš unavení. Život je nevyzpytatelná souhra podivných jevů! A někdy nás, aniž bychom o to stáli, Bůh ví, proč, obsadí do hlavní role v prvotřídním dramatu, kterou chtě nechtě musíme odehrát s plným nasazením až do samého konce.
I když předem netušíme, jestli konec jedné dramatické epizody našeho života bude dobrý. I když si z celého srdce přejeme vrátit se zpět tam, kde jsme byli šťastní a kdy se zdálo, že život je především sladké dobrodružství. I když nám všechno připadá nespravedlivé. I když naše očekávání osud rozdrtil tvrdou pěstí. I když je to obtížné, chybí nám odhodlání a není důvod setrvat musíme se snažit ze všech sil a někdy i tehdy, když už všechna síla došla, abychom v těžké zkoušce obstáli.
Ne proto, abychom vypadali dobře před ostatními, zavděčili se celému okolnímu světu a nebo nakonec měli i slušně srdcervoucí fotku z JIPu na facebooku, která nás na chvíli posune do středu dění, ale především proto, abychom obstáli sami před sebou. I přesto, že zrovna nosíme úplně nemožný jeany nebo používáme nemoderní slova, skutečně záleží jedině na tom, v jakou hodnotu proměňujeme naše životy, jedině na tom, abychom doopravdy žili.
(….a někdy možná i v Saint -Tropez)
